Popis
Kostel San Maurizio je barokní kostel ve via Chiassi v centru Mantovy: za průčelím se čtyřmi sochami světců ukrývá velká plátna ze 17. století, oltářní obraz Ludovica Carracciho a náhrobní desku Giovanniho dalle Bande Nere.
Od roku 1609 ho stavěli theatini, řád, který obýval sousední klášter, podle návrhu Antonia Marii Vianiho, architekta vévodů Gonzagů; věřícím byl otevřen v roce 1616. Průčelí a kupole přibyly až o více než sto let později, v letech 1726–1731.
Uvnitř je jediná loď se třemi kaplemi po každé straně, nahoře uzavřená eliptickou kupolí. Nejvýznamnějším obrazem je oltářní Umučení svaté Markéty od Ludovica Carracciho, namalované v roce 1616, kdy byl kostel otevřen.
Po stranách presbytáře se řadí sedm velkých pláten Jacoba Denyse, vlámského malíře: na jednom se Madona s Dítětem zjevuje svaté Markétě, svatému Mořici a blahoslaveným theatinského řádu. Vedle nich jsou díla Lorenza Garbieriho, například Umučení svaté Felicity, a také Franse Geffelse a Jacopa Borboneho.
V první kapli vlevo je náhrobní deska Giovanniho dalle Bande Nere: kondotiér zemřel v Mantově v roce 1526 a tento kámen zakrýval jeho hrob. V kostele byl pohřben i Vincenzo II. Gonzaga, sedmý vévoda mantovský, který zemřel v roce 1627.
Za Francouzů, v letech 1808 až 1814, se kostel stal vojenskou farností a změnil jméno na San Napoleone, což rozhodně nebyla náhoda. S návratem Rakušanů dostal zpět jméno San Maurizio a klášter theatinů se v 19. století proměnil v kasárna.
Dvacáté století k němu bylo méně laskavé: poznamenaný mimo jiné škodami po bombardování za druhé světové války byl kostel v roce 1957 vyřazen z bohoslužebného užívání. Budova patří pod farnost San Barnaba, jejíž kostel stojí kousek dál ve stejné via Chiassi.
Od roku 1609 ho stavěli theatini, řád, který obýval sousední klášter, podle návrhu Antonia Marii Vianiho, architekta vévodů Gonzagů; věřícím byl otevřen v roce 1616. Průčelí a kupole přibyly až o více než sto let později, v letech 1726–1731.
Uvnitř je jediná loď se třemi kaplemi po každé straně, nahoře uzavřená eliptickou kupolí. Nejvýznamnějším obrazem je oltářní Umučení svaté Markéty od Ludovica Carracciho, namalované v roce 1616, kdy byl kostel otevřen.
Po stranách presbytáře se řadí sedm velkých pláten Jacoba Denyse, vlámského malíře: na jednom se Madona s Dítětem zjevuje svaté Markétě, svatému Mořici a blahoslaveným theatinského řádu. Vedle nich jsou díla Lorenza Garbieriho, například Umučení svaté Felicity, a také Franse Geffelse a Jacopa Borboneho.
V první kapli vlevo je náhrobní deska Giovanniho dalle Bande Nere: kondotiér zemřel v Mantově v roce 1526 a tento kámen zakrýval jeho hrob. V kostele byl pohřben i Vincenzo II. Gonzaga, sedmý vévoda mantovský, který zemřel v roce 1627.
Za Francouzů, v letech 1808 až 1814, se kostel stal vojenskou farností a změnil jméno na San Napoleone, což rozhodně nebyla náhoda. S návratem Rakušanů dostal zpět jméno San Maurizio a klášter theatinů se v 19. století proměnil v kasárna.
Dvacáté století k němu bylo méně laskavé: poznamenaný mimo jiné škodami po bombardování za druhé světové války byl kostel v roce 1957 vyřazen z bohoslužebného užívání. Budova patří pod farnost San Barnaba, jejíž kostel stojí kousek dál ve stejné via Chiassi.