Popis
Divadlo Sociale v Mantově bylo vybudováno v letech 1817 až 1822 známým ticinským architektem Luigim Canonikou.
Po skončení napoleonské éry existovala v Mantově dvě divadla: Teatro Regio postavené v roce 1783 Piermarinim (které bylo po rakouské okupaci přejmenováno na 'Imperial-Regio Teatro'), a dále 'Teatro Scientifico', postavené Antoniem Bibienou (synem Ferdinanda) v roce 1769.
Diskuse o nutnosti nového divadla se otevřela 4. prosince 1816, asi rok a půl po abdikaci místokrále Italského království Eugenia Beauharnaise, která se odehrála právě v Mantově a znamenala začátek rakouské nadvlády.
12. ledna 1817 byla zřízena zvláštní komise významných občanů, která měla za úkol vybrat architektonický styl a vhodného projektanta. Poloha nového divadla byla již daná, v centru města, na křižovatce sedmi ulic, kde se nacházelo asi deset obytných domů, které měly být získány a zbořeny.
Komise se rozhodla neriskovat a obrátila se na známého projektanta Luigia Canonicu, který byl již královským architektem a mimo jiné autorem rozšíření Teatro alla Scala v Miláně, nové síně Teatro Grande v Brescii a rekonstrukce Teatro della Concordia v Cremoně.
Canonica navrhl budovu inspirovanou nejcharakterističtějšími prvky italského operního divadla v neoklasickém stylu. Tyto prvky byly ve skutečnosti vytvořeny samotným Canonikou a jeho mistrem Piermarinim. Staveniště realizoval architekt Marconi.
Fasáda je nízká a široká, ale zachovává si majestátní rysy díky průčelí se šesti sloupy, nad kterým se tyčí trojúhelníkový štít. Sál je rozdělen do tří řad lóží a dvou galerií. Pro vnitřní výzdobu se Canonica spojil s Hayezem (který vytvořil medailony s Apollónem a Minervou, které zdobí klenbu parteru).
Na interiérech pracovali mantuánští malíři Orsi a Bustaffa, štukatér Staffieri a Berazzi.
Divadlo bylo slavnostně otevřeno 26. prosince 1822 operou 'Alfonso ed Elisa' od Mercadanteho a baletním dílem 'Gundeberga' od Coppiniho.
Po skončení napoleonské éry existovala v Mantově dvě divadla: Teatro Regio postavené v roce 1783 Piermarinim (které bylo po rakouské okupaci přejmenováno na 'Imperial-Regio Teatro'), a dále 'Teatro Scientifico', postavené Antoniem Bibienou (synem Ferdinanda) v roce 1769.
Diskuse o nutnosti nového divadla se otevřela 4. prosince 1816, asi rok a půl po abdikaci místokrále Italského království Eugenia Beauharnaise, která se odehrála právě v Mantově a znamenala začátek rakouské nadvlády.
12. ledna 1817 byla zřízena zvláštní komise významných občanů, která měla za úkol vybrat architektonický styl a vhodného projektanta. Poloha nového divadla byla již daná, v centru města, na křižovatce sedmi ulic, kde se nacházelo asi deset obytných domů, které měly být získány a zbořeny.
Komise se rozhodla neriskovat a obrátila se na známého projektanta Luigia Canonicu, který byl již královským architektem a mimo jiné autorem rozšíření Teatro alla Scala v Miláně, nové síně Teatro Grande v Brescii a rekonstrukce Teatro della Concordia v Cremoně.
Canonica navrhl budovu inspirovanou nejcharakterističtějšími prvky italského operního divadla v neoklasickém stylu. Tyto prvky byly ve skutečnosti vytvořeny samotným Canonikou a jeho mistrem Piermarinim. Staveniště realizoval architekt Marconi.
Fasáda je nízká a široká, ale zachovává si majestátní rysy díky průčelí se šesti sloupy, nad kterým se tyčí trojúhelníkový štít. Sál je rozdělen do tří řad lóží a dvou galerií. Pro vnitřní výzdobu se Canonica spojil s Hayezem (který vytvořil medailony s Apollónem a Minervou, které zdobí klenbu parteru).
Na interiérech pracovali mantuánští malíři Orsi a Bustaffa, štukatér Staffieri a Berazzi.
Divadlo bylo slavnostně otevřeno 26. prosince 1822 operou 'Alfonso ed Elisa' od Mercadanteho a baletním dílem 'Gundeberga' od Coppiniho.