Popis
Hodinová věž je renesanční věž na náměstí Piazza delle Erbe v Mantově, mezi Palazzo della Ragione a Rotondou di San Lorenzo: poznáte ji podle velkého astronomického ciferníku z 15. století, který ukazuje nejen hodiny, ale i zvěrokruh a fáze měsíce.
Astronomický orloj, vysoký zhruba patnáct metrů, obklopuje věnec portrétů a shora ho chrání půlkruhová stříška. Ciferník ukazuje hodiny od I do XXIIII a půlkruh z dvaceti čtyř dílků, dvanácti bílých a dvanácti černých, rozlišuje denní a noční hodiny.
Uprostřed sedí bohyně Létó s rozpřaženýma rukama: jednou rukou se dotýká kotouče měsíčních fází, ve druhé drží srpek měsíce, který ukazuje den lunárního cyklu. Malé slunce prochází dvanácti znameními zvěrokruhu.
Pod orlojem stojí socha Neposkvrněné Madony z počátku 17. století s mramorovým balkonem z téže doby. Uvnitř Muzeum času vystavuje dobové mechanismy a z vrcholu je vidět celé město obklopené jezery.
Věž postavil v letech 1472 až 1473 Luca Fancelli, florentský architekt ve službách Gonzagů, na základech stavby ze 13. století. Koncem roku 1473 na ni byl osazen orloj, dílo mantovského matematika Bartolomea Manfrediho, kterému se proto říkalo Bartolomeo dell'Orologio.
Nebyly to obyčejné hodiny. Kombinací jejich údajů se počítaly planetární hodiny, a tedy horoskopy: před choulostivým obchodem se s nimi radili, aby se vyhnuli chvílím, kterým vládne Saturn a Mars.
Fungovaly bezvadně téměř sto let, až do poruchy v roce 1560, kdy je znovu rozběhl matematik Francesco Filopono. Astronomický mechanismus, zastavený od 18. století, se znovu roztočil až v roce 1989 díky kováři a hodináři Albertu Gorlovi.
Astronomický orloj, vysoký zhruba patnáct metrů, obklopuje věnec portrétů a shora ho chrání půlkruhová stříška. Ciferník ukazuje hodiny od I do XXIIII a půlkruh z dvaceti čtyř dílků, dvanácti bílých a dvanácti černých, rozlišuje denní a noční hodiny.
Uprostřed sedí bohyně Létó s rozpřaženýma rukama: jednou rukou se dotýká kotouče měsíčních fází, ve druhé drží srpek měsíce, který ukazuje den lunárního cyklu. Malé slunce prochází dvanácti znameními zvěrokruhu.
Pod orlojem stojí socha Neposkvrněné Madony z počátku 17. století s mramorovým balkonem z téže doby. Uvnitř Muzeum času vystavuje dobové mechanismy a z vrcholu je vidět celé město obklopené jezery.
Věž postavil v letech 1472 až 1473 Luca Fancelli, florentský architekt ve službách Gonzagů, na základech stavby ze 13. století. Koncem roku 1473 na ni byl osazen orloj, dílo mantovského matematika Bartolomea Manfrediho, kterému se proto říkalo Bartolomeo dell'Orologio.
Nebyly to obyčejné hodiny. Kombinací jejich údajů se počítaly planetární hodiny, a tedy horoskopy: před choulostivým obchodem se s nimi radili, aby se vyhnuli chvílím, kterým vládne Saturn a Mars.
Fungovaly bezvadně téměř sto let, až do poruchy v roce 1560, kdy je znovu rozběhl matematik Francesco Filopono. Astronomický mechanismus, zastavený od 18. století, se znovu roztočil až v roce 1989 díky kováři a hodináři Albertu Gorlovi.